Nejčastější příčinou, proč se plovoucí podlaha zvedá, je působení nadměrné vlhkosti, která proniká do materiálu zespodu nebo okolního prostředí. Vlhkost totiž dokáže vniknout do dřeva, laminátu či korku a způsobit jeho rozpínání, což se viditelně projeví tak, že se podlaha začne v určitých místech nadouvat. Velkou roli hraje také špatné větrání nebo ne zcela vhodné klima v místnosti, když například během zimy necháváte prostor příliš chladný a pak ho rychle vytopíte. Tohle náhlé zvýšení teploty spojené s přísunem vlhkosti dokáže materiál podlahy pěkně rozhodit. K tomu všemu se může přidat i nevhodně zvolená izolační vrstva pod samotnou podlahou, která vlhkost neodvádí, ale naopak ji v sobě kumuluje. Pokud se vám zdá, že se vlhkost v bytě kumuluje příliš, zkuste častěji větrat a udržovat stabilní teplotu, abyste zabránili prudkým výkyvům. Stejně tak si hlídejte, zda nedochází k zatékání skrz stěny nebo podklad, protože drobné škvírky kolem oken či prasklinky ve zdivu mohou být nečekaným zdrojem vlhkosti.
V okamžiku, kdy dochází k rychlým změnám teploty v interiéru, může se podlaha začít kroutit či zvedat kvůli roztažnosti materiálu. Teplotní šoky vedou k tomu, že se dřevo či laminát střídavě smršťuje a rozpíná ve velmi krátkém čase. V zimním období se snadno stane, že nejprve necháte místnost úplně vychladnout, a potom ji rychle vytopíte na příjemnou teplotu, čímž vyvoláte v materiálu velké pnutí. V létě se vlivem extrémních veder děje podobná věc, jen v obráceném gardu: podlaha se rozehřeje, a když dojde k prudkému ochlazení (třeba bouřkou), materiál si začne "sedat" jinak. Problém se ještě prohlubuje, když v místnosti udržujete vyšší vlhkost a náhle zapnete třeba odvlhčovač vzduchu na maximum, takže dřevo nebo laminát nemá čas přizpůsobit se postupně. Když se tyto tepelně-vlhkostní cykly opakují často, plovoucí podlaha se může v některých místech mírně zdvihnout nebo dokonce praskat ve spojích. Důležité je proto dbát na rovnoměrné vytápění a stabilní podmínky, aby k extrémním výkyvům docházelo co nejméně.
Někdy za nechtěné zvedání podlahy může i špatný či nerovný podklad, protože každá i drobná vada se časem projeví. Je-li váš podklad hrbolatý nebo příliš tvrdý, mohou lamely plovoucí podlahy narážet o vyvýšené plošky, což vede k postupnému nadzvedávání. Pokud navíc nebyl podklad před pokládkou důkladně vyčištěn a nivelován, vznikají drobná místa, kde se materiál nepřilne a v průběhu času se deformuje. Chybu dělá i spousta lidí, kteří na podlahu položí příliš tenkou nebo naopak nevhodnou podložku, jež nedokáže vyrovnávat menší nerovnosti a pohlcovat zvuk. Důsledek se objeví v podobě nepříjemného vrzání nebo drobných pohybů, které v konečném důsledku podlahu postupně povytahují vzhůru. Pro nastavení dlouhé životnosti je nutné vše pečlivě vyladit od samotného podkladu až po typ a kvalitu vrchní vrstvy. Podceňování přípravy spodní vrstvy často končí vyboulenými prkny nebo prasklinami v místech, kde se materiál příliš namáhá.
Kromě nerovností a vlhkosti bývá klíčové i to, jak je řešena dilatace neboli ponechané mezery u stěn či překážek, které umožňují podlaze rozpínat se a smršťovat. Pokud se podlaha doslova "nacpe" až ke zdi, nemá prostor k pohybu a přirozeně se začne zvedat. V mnoha případech člověk podcení doporučovanou mezeru kolem zdí či kolem větších kusů nábytku, což vede ke vzniku tlakových bodů, jež nutí lamely vystoupat nad úroveň ostatních. S velikostí dilatační mezery hraje roli i rozloha místnosti: čím větší plocha, tím větší dilatační mezera by měla být ponechána, aby podlaha mohla volně pracovat. To platí zvláště u přírodních materiálů s vysokou roztažností, jako je dřevo, ale i laminát vyžaduje jistý prostor. Dále je třeba myslet také na přechodové lišty mezi různými místnostmi, kde se někdy podlaha zbytečně napojuje příliš těsně. Pokud cítíte, že se vám již některá místa nadzvedla, podívejte se, zda nejsou dilatační spáry zablokované, nebo jestli se mezi podlahu a stěnu nezaklínil kousek suti, který brání plynulému pohybu.
Nezanedbatelným faktorem může být také dlouhodobé přetěžování určité oblasti, například když máte těžký nábytek soustředěný na malou plochu. Když jeden roh místnosti nese nesmírnou váhu, zatímco zbytek podlahy zůstává mnohem méně zatížen, může dojít k nerovnoměrnému sesedání. Tím se vytváří tlak na spáry, které se v průběhu času prohnou a vyskočí. U laminátových nebo dřevěných lamel může kvůli tomu vzniknout dojem, že se na jednom konci "zvedají" a na druhém drží. Na místě je proto zvážit rozmístění těžkých kusů nábytku, případně použít vhodné podložky nebo rozložit zátěž rovnoměrně. Správné rozvržení hmotnosti vám ušetří spoustu starostí s nerovnoměrnými nárazy a praskáním lamel. Pokud musíte v určitém místě koncentrovat opravdu masivní věci, zkuste se poradit s odborníkem, zda je podklad a položená podlaha na takový tlak vůbec stavěná. Nezapomínejte, že každý materiál má určitý limit, který když se překročí, tak se dříve či později projeví nežádoucím pohybem.
Nakonec je důležité zmínit, že i nedostatečná či nesprávná údržba může vést ke zdvihání plovoucí podlahy. Mnoho lidí si myslí, že je plovoucí podlaha zcela bezúdržbová, a tak se stane, že ji pravidelně nečistí, nebo používají příliš mokrý hadr a nechávají přebytečnou vodu stékat do spár. Když se vlhkost hromadí v záhybech lamel, dříve nebo později začne nabourávat strukturu materiálu. Přitom stačí při vytírání pracovat s co nejlépe vyždímaným hadrem, případně použít speciální čisticí prostředky určené přímo na plovoucí podlahy. Pozor si dejte i na agresivní chemikálie, které mohou narušovat ochrannou vrstvu a otevírat cestu vlhkosti k jádru lamely. Pravidelná kontrola spár a lehké vysátí nebo zametání nečistot dokáže předejít jak poškrábání, tak nechtěnému nabobtnání v důsledku vlhkosti. Pokud se už poškození projevuje, je někdy dobré obrátit se na odborníka, který vyhodnotí, zda je třeba jen vyměnit několik lamel, anebo je nutné podlahu zcela renovovat či položit znovu.
