Při plánování korkové podlahy je nesmírně důležité zaměřit se na to, co se bude nacházet pod ní. Tato otázka se může zdát zbytečná, protože mnoho lidí přirozeně řeší zejména design, barevné provedení nebo samotné vlastnosti korkové krytiny. Ve skutečnosti ale podklad určuje, jak dobře se bude výsledná podlaha chovat v průběhu let, a přispívá k jejímu komfortu i dlouhé životnosti. Pokud se zanedbají pečlivé přípravné práce, může po čase dojít k deformacím, hluku při chůzi či dokonce k částečnému odlepování korku od podkladu. Největší chybou bývá opomenout kontrolu rovnosti a pevnosti povrchu, na který se bude korek lepit či pokládat. Také je třeba zohlednit, zda je základ dostatečně suchý a neobsahuje stopy po vlhkosti, které by v budoucnu mohly způsobit vznik plísní či poškození podlahy. Každý, kdo chce pořídit korkovou podlahu, by měl proto věnovat dostatečný čas zkoumání podkladu a zajistit jeho optimální stav před samotnou instalací.
V první řadě je nutné posoudit materiál, na který se bude korková podlaha instalovat, protože každá podkladová plocha vyžaduje odlišný přístup k úpravě. Nejpoužívanějším základem bývá betonový potěr či stěrka, dále pak anhydrit nebo dřevěné desky s hladkým povrchem. Podstatné je uvědomit si, že ne každý povrch je okamžitě připraven k pokládce korku, a proto může být nezbytné zvolit speciální izolační mezivrstvu. Pokud je podlaha příliš nerovná, je potřeba nejprve povrch zbrousit, vyrovnat nebo použít vyrovnávací tmel. Jakmile je zvolena vhodná technologie a způsob přípravy, lze začít přemýšlet o dalších vrstvách, které zajistí zvukovou i tepelnou izolaci. Občas se doporučuje použít kročejovou izolaci, jejímž úkolem je pohlcovat hluk a dodávat interiéru větší míru pohodlí. Všechny tyto kroky se sčítají a dohromady vytvářejí zdravou a stabilní základnu pro budoucí korkovou podlahu.
Pokud má betonový podklad zvýšenou vlhkost, je třeba se této situaci věnovat s mimořádnou důsledností. Voda v betonové směsi se totiž může uvolňovat ještě dlouho po jeho vylití, což může mít vážné následky pro lepený korkový povrch. Než začnete s finální pokládkou korkových dílců, je nutné beton nechat řádně vyschnout a dosáhnout předepsané hodnoty vlhkosti, obvykle nižší než tři procenta. V mnoha případech pomůže použití parozábrany neboli fólie, která zamezí vzlínání vlhkosti nahoru. Při jejím umisťování je důležité respektovat doporučené přesahy a pečlivě spojit jednotlivé díly tak, aby se nikde netvořily mezery. Jestliže se tento krok vynechá, existuje riziko tvorby plísní či zápachu, který se z vlhkého základu může postupně přenést i do obytného prostoru. Úsilí věnované důkladnému odvlhčení a použití parozábrany se bohatě vyplatí v podobě dlouhé životnosti korkové podlahy.
U dřevěného základu je nutné zkontrolovat, zda není napaden hmyzem, plísní nebo jiným poškozením, a případné nedostatky okamžitě ošetřit. Prkna by měla být rovná, pevně přišroubovaná či přibitá, aby při chůzi nevznikaly výrazné zvukové efekty nebo pohyby. Je-li třeba, mohou se vrchní plochy zpevnit přídavnými deskami, a tím vytvořit ideální rovinu. Pod korkovou podlahu na dřevěném základu se mnohdy dává speciální podložka s vysokým stupněm akustické izolace, protože dřevo samo o sobě přenáší zvuk výrazněji než beton. Důležité je zkontrolovat, zda se v meziprostorech nebo přímo v trámech nedrží vlhkost, která by se mohla později projevit ve formě zatuchlého odéru nebo hniloby. I když je dřevěná konstrukce přirozeně teplejší na dotek, vhodná izolace pod korkovou vrstvou výrazně zvýší komfort celého obytného prostoru a prodlouží životnost podlahy.
Při úvahách o pokládce korku v koupelnách či kuchyních by se měla brát v potaz i možnost kombinace s podlahovým vytápěním. Mnoho moderních korkových podlah nabízí kompatibilitu s tímto typem vytápění, přesto je dobré poradit se s odborníkem o správné volbě a aplikaci. Rozhodující je především hustota a tloušťka korku, ale také správné vrstvy, které oddělí topné těleso od samotného korku. Nesprávné usazení topných prvků nebo chybějící tepelná izolace může vyústit v neefektivní a nákladný provoz vytápění, i ve sníženou životnost korkové krytiny. Proto je vždy vhodné nechat celý systém zkontrolovat i otestovat, než na něj položíte finální vrstvu. Kromě toho je dobré zohlednit tepelnou roztažnost materiálů a nechat kolem stěn dostatečné dilatační mezery. Pečlivé naplánování všech detailů vám ušetří nervy i peníze v budoucnu.
Poslední, ale neméně důležitou fází je kontrola všech vrstev a pečlivé dodržení technologického postupu, který doporučuje výrobce korkové podlahy i odborníci na podklady. Ujistěte se, že jsou vyplněny veškeré spáry a že je každá ze základních vrstev vyhlazená a usazená podle pokynů. Dejte si dostatek času na kontrolu zejména v rozích, kolem stěn a v místech, kde se setkávají různé materiály. Dodržet výrobcem předepsanou dobu pro schnutí lepidel nebo vyrovnávacích hmot bývá klíčové pro dobré spojení korku s podkladem. Buďte opatrní a trpěliví při každém kroku přípravy, protože jedině tak získáte ideální startovní pozici pro bezchybnou pokládku. Pokud nic nepodceníte, korková podlaha se vám za péči a důslednost odmění nejen dlouhou životností, ale i příjemným a zdravým prostředím pro váš každodenní život.
